Filip z Domku Jandova nám během krátké doby vyrostl natolik, že má problémy s chůzí. Po většinu času touží jen sedět, a pokud se přece jen postaví, jeho hlavní motivací je především jídlo. I tak se však potácí a ke svému cíli jde sice odhodlaně, leč značně neohrabaně.
Dříve byl zvyklý chodit na dlouhé procházky, účastnit se nejrůznějších akcí, ale teď naprosto zlenivěl a zájem jeví jen o máloco. A tak se stalo, že pravidelné procházky postupně ustaly. Filip totiž při nich padal a uváděl doprovod do značně nepříjemných situací. Jedinou možností bylo vyzkoušet vozík.
Využili jsme překrásného počasí a jedno říjnové dopoledne se vydali na vyjížďku. Filip si ji velice pochvaloval, ale po nějaké době docela urputně naznačil, mladý muž totiž nemluví, že CHCE jít po svých. Byla to naprosto vynikající zpráva, když si uvědomíme, že Filip ve svém zdravotním stavu sám vyhodnotil, že se sice rád vezl, ale teď by si to už vykračoval sám. Tak se i stalo. Ušel docela dlouhý kus cesty, než se sesul k zemi a s povděkem přijal nabídku opět nasednout do vozíku. V něm jsme už procházku dokončili.
A já si uvědomil, jak v dobré míře někdy naše obyvatele Čtyřlístku zneschopňujeme, aniž by pro to byl pádný důvod. A tak příště Filip jistě rád opět vyrazí po svých, ale určitě uvítá, že „v záloze“ bude pro něj přichystána i „verze na kolečkách“.
Text a foto: Martin Pobořil, Domov Jandova