Kdo znal Petra z Domku Syllabova, jistě plně rozumí nadpisu tohoto příspěvku. Mladý muž je znám pro svou schopnost řídit, organizovat, komentovat, pomáhat… Je ho všude plno, slyší jej i neslyšící a z legrace často říkáváme, že by „z fleku“ mohl pracovat jako pracovník v sociálních službách. Kam vkročí, tam je rázem po tichu a klidu, ale zároveň i po případných nelibých projevech jeho spolubydlících. Petr si prostě dokáže zjednat pořádek, i když mnohdy svou urputnost poněkud přehání.
Nic to však nemění na skutečnosti, že dokáže být zdatným pomocníkem při nejrůznějších akcích. To se pak stará o své mladší kamarády a ke slovu se hlásí jeho sociální cítění. Velice rád má zejména Kryštofa, což je asi vzájemné – Kryštůfek pro změnu vyhledává Petrovu společnost a bere jej asi jako svůj vzor. Tak by to nejspíše mělo být i v životě: mladí by měli být ve společnosti starších, aby se vzájemně všichni obohacovali. A tak by nemělo být neobvyklé zažít pospolitost lidí různého věku. Každý z lidí bude sice jiný, ale právě to bude mezi všemi tím správným spojovacím můstkem. Věřme, že Petr s Kryštofem mají svůj spojovací můstek dostatečně bytelný.
Je tomu několik týdnů, co Petr změnil své působiště. Postupně se zabydluje v jedné z budov Chráněného bydlení Čtyřlístek. Zatímco se seznamuje s novými spolubydlícími, nezapomíná ani na ty, se kterými prožil kus svého dětství a raného mládí. Kolik radosti jen vyvolalo nečekané setkání Petra s Kryštofem v autobusu. Objímání nebralo konce a jenom nás utvrzovalo v názoru, že „spojovací můstek“ může přetrvávat, i když se cesty lidí rozejdou…
Text a foto: Martin Pobořil, Domov Jandova