Na náměstka pana Ing. Zbyňka Pražáka, PhD. se obrátila skupina maminek, které se potýkají se závažným problémem, dosud neřešeným v sociálních službách.
Nejlépe ho můžeme přiblížit na konkrétní situaci:
Paní Alena je maminkou čtyřicetileté Aničky, která se narodila s mentálním postižením. Celý život se o ni starala – s láskou, trpělivostí a obrovskou silou. Doma, sama, po dlouhé roky. Postupně však docházejí síly, přestávají sloužit ruce a záda. Palní Alena má sedmdesát let a začíná myslet na to, co bude s Aničkou, až to sama už nezvládne.
Podobných příběhů slyšíme desítky. Někde jsou to oba rodiče, ale většinou se jedná o osamocené maminky. A právě pro tyto rodiny chce Ostrava vytvořit společné místo – propojení možnosti bydlení domova pro seniory s domovem pro osoby se zdravotním postižením, kdy by mohli žít důstojně, v bezpečném prostředí, jen pár kroků od sebe.
Proč takto uvažujeme? Protože životní pouto mezi rodičem a dítětem nekončí osmnáctými narozeninami. Protože každý rodič s dítětem s postižením ví, že jeho odpovědnost trvá po celý život, i když tělo už nemůže. Protože v životě těchto rodin není důležitější spojení, než „být nablízku“.
Pro tento pilotní nápad chce Ostrava využít areál Čtyřlístku. Záměr, pro který už byla zpracována architektonická studie, zahrnuje komunitní bydlení pro seniory (nová výstavba), domov pro seniory (rekonstrukce budovy Hladnovská) a 2 domovy pro osoby se zdravotním postižením (nová výstavba, určená pro osoby s mentálním postižením).
Co bychom chtěli nabídnout?
Společné místo, kde by došlo k propojení domova pro seniory s domovem pro osoby se zdravotním postižením – osoby s mentálním postižením. Vytvoří se z:
Podstatou je tak vzájemná blízkost. Maminka může z okna vidět dceru, která je venku na zahradě. Mohou se spolu setkat na lavičce. Rodiče tady nejsou na návštěvě, ale jsou pořád součástí života svého dospělého dítěte.
Svatopluk Aniol