Urputnost není na závadu
Jednat s člověkem, který je za každých okolností urputný, nemusí být vždy nejpříjemnější. Tato lidská vlastnost patří spíše mezi ty „záporné“ a pravděpodobně ji nenajdeme u žádného kladného hrdiny. Michael, mladý muž z Domku Jandova, je právě svou urputností všeobecně známý.
Využili jsme krásné říjnové soboty k oblíbené „cestě do neznáma“. S Michaelem jsme si prošli část městského centra, navštívili jsme i Přívoz, pobývali ve Svinově. Zajezdili si na eskalátorech, přepravovali se několikerými výtahy, prošli se několika obchody, občerstvili se v bistru, zašli si i na veřejné WC, projeli se různými dopravními prostředky. Dalo by se napsat: obyčejně strávené sobotní dopoledne. Asi by tomu tak i bylo, kdyby mě Michal jen slepě následoval. On však svou urputností dával najevo, kam by si právě přál jít a co přesně by v daný okamžik rád dělal. A protože Míšova urputnost byla přiměřená a nahrazovala jeho chybějící verbální komunikaci, většinou jsem mu rád vyhověl.
Cestou zpět jsem se malinko zamyslel nad vlastnostmi nás, lidí. Rádi je rozdělujeme na „kladné“ a ty „záporné“, ale kde je dáno, že i zdánlivě záporná vlastnost nemůže být vlastně kladná? Záleží asi na celkovém kontextu, v jakém ji použijeme, no opět se mi dnes potvrdilo, že nic není jen černé, či bílé. Michael je při prosazování svých názorů sice často urputnější, ale možná právě díky tomu nepodléhá všeobecné pasivitě, tolik běžné u mnohých jeho spolubydlících.
Text a foto: Martin Pobořil, Domov Jandova
Fotogalerie
